Jičín

Židé v Jičíně

Židovské osídlení v Jičíně je doloženo od poloviny 14. století, v roce 1362 se připomíná Židovská ulice (v místech dnešní ulice Smiřické). Další zprávy ze 14. a 15. století dokládají, že Židé vlastnili domy v různých částech města a volně s nimi disponovali. Patrně již od počátku 16. století se židovské osídlení soustředilo v oblasti dnešní Židovské ulice. Za vypovězení Židů z Čech v polovině 16. století museli všichni Židé Jičín opustit. Za Albrechta z Valdštejna byla židovská obec v Jičíně obnovena. Jejím ochráncem se stal vévodův finančník Jakub Baševi z Treuenberka (1570 Verona – 1634 Mladá Boleslav), kdysi primas Židovské obce v Praze a dvorský Žid císařů Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. V roce 1651 si obec zakoupila ve Valticích pozemek pro svůj hřbitov. V roce 1738 žilo v Jičíně 14 židovských rodin, roku 1793 už 22 židovských rodin (119 osob). Vedle obchodu a peněžnictví měla obec písaře, zpěváka, skladníka tabáku, ranhojiče, řezníka, služku, sluhu v synagoze, nájemce mýta a krejčího. Po zrovnoprávnění v polovině 19. století (v roce 1880 žilo v Jičíně ještě 358 osob, hlásících se k židovskému náboženství) počet Židů ve městě postupně klesal. Dne 13. ledna 1943 bylo z Jičína a nejbližšího okolí deportováno více než 100 židovských obyvatel do terezínského ghetta, z nichž 77 zahynulo v Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborech. Poté už židovská obec nebyla ve městě obnovena.